Stacionární stavy jsou takové, u nichž se v čase vyvíjí pouze nepodstatná komplexní fáze. Aby se stav mohl takot vyvíjet, musí být vlastním stavem hamiltoniánu systému. Naproti tomu nestacionární stavy jsou takové, které nejsou vlastními stavy hamiltoniánu a tak se skládají z komponent, jejichž fáze se vyvíjejí obecně s jinou frekvencí. Tyto komponenty odpovídají vlastním stavům hamiltoniánu, do nichž lze každý obecný stav zapsat (jde pouze o reprezentaci problému v bázi vlastních stavů Hamiltoniánu). 

Kde najít výklad:

Časový vývoj stavů probíráme ve videích k sekci "Vývoj kvantově mechanického systému" (video) a evoluční operátor (video), ke kterým patří společný dokument (pdf). 

Nad čím se zamyslet:

Obecně lze časovou závislost veličin v kvantové mechanice vždy přesunout do operátorů a pracovat tak s konstantním stavovým vektore (v případě Heisenbergova obrazu [video, pdf]). Tím se ale nezbavujeme stavu systému jako takového, jde tu "pouze" o formální přenesení časové závislosti do operátorů. Provedeme-li např. měření, nebo stanovíme-li novou počáteční podmínku, musíme počítat s novým stavem a ten tedy není obecně  nějak fundamentálně konstantní.